Za rohem

13. srpna 2012 v 10:42 | hataika |  kam na výlet...
Litoměřice


Tak tohle město máme celkem blízko,ale vždy jsme ho nějak projeli a nebyl čas se tu zastavit a pořádně projít.Až teď.S mužem jsme už delší čas cítili potřebu vypadnout a užít si svůj den.Jsme neplánovací tipy a tak jsme ráno prostě řekli ,že tenhle den bude náš a odfrčeli směrem Litoměřice.V Botanicusu jsme si dali na co jsme měli chuť a pak šli tu nabytou energii vyprocházkovat po městě.A město žilo krásně prázdninově.Těch obchůdků a dovolenkově naladěných lidí,to prostě nešlo neužít si to.Narazili jsme i na svatbu,tu jsme pak potkali ještě na Máchových schodech.Prošli město,uličky,kam se jen tak nechodí,prohlídli knihkupectví,bioobchůdek,uzenářství,kostel i obchod s mobilníma telefonama.....prostě všehochuť a spokojení se vrátili odpoledne domů.



 

Letní šála ze starého trika

20. května 2012 v 15:48 | hataika |  tvořeníčko
Narazila jsem na absolutně úžasný návod.Nevyhazujte obnošená trika,zapojte děti,výsledek je bomba.Jen mi nejde natáhnout foto našeho vlastního výtvoru,ale dodám.Slibuju.Tady je odkaz,kde jsem se inspirovala.Určitě by šlo dělat i čelenky a náramky.Tvořivosti se meze nekladou.





Mám řidičák

25. dubna 2012 v 8:49 | hataika |  rodina
Aneb nikdy není pozdě


Tak,dokázala jsem to.Je to týden,kdy jsem udělala řidičák.Už vidím ty mnohé úšklebky s poznámkou,že to snad není žádná věda.Ano,není.Ale já nejsem osmnáctiletá slečna,ale matka tří dětí,která se bez řidičáku obešla téměř 39let.Situace a šikovní kamarádi mně lehce donutili,abych se do toho dala.Konstalace hvězd přála i jim a já se přihlásila do autoškoly.
Teorie byla celkem zábava,dvě hodiny týdně bez dětí za zadkem byl přímo relax!Ale to opět pochopí pouze lidé,kteří už ratolesti mají.Po teorii přišla praxe.Byla jsem překvapená,že řízení auta mně BAVÍ!S chodem rodiny a občasnou prací nebylo jednoduché skloubit jízdy,ale zadařilo se a já byla před závěrečnou zkouškou.Teorii jsem měla naučenou,dokonce i technika mi nevadila,ale jako každý žák autoškoly jsem řešila závěrečnou jízdu.Přiznám se,že jsem šla s pocitem,že to na poprvé zkusím a na pdruhé to už udělám.
Ráno bylo krásný,nepršelo,nesněžilo,prostě žádná věc,na kterou bych případný neúspěch mohla svést.Na dané místo jsem se dostavila první,jak jinak,tohle jsem a budu prostě já.....Pomalu přicházeli další,mírně zelení,spolubojovníci.Byli jsme uvítáni a dokonale podrobně seznámeni s průběhem zkoušky.Testy proběhly v pohodě,na 100%,ale o tom jsem ani moc nepochybovala.Nastal čas zkoušky.Usedla jsem do auta a čekala na onoho komisaře,o kterém jsem měla hodně zkreslené představy.Čekala jsem odtažitého člověka s přísným pohledem,kterému neunikne žádné moje sešlápnutí spojky.A co se nestalo?Dorazil pohodový pán,který mne hned na začátku ujistil,že není jeho úkolem mne stresovat,že chápe,že nervy k závěrečné zkoušce patří.Popsal mi,jak bude vše probíhat a dokonale mě uklidnil.Už po zdařilém rozjezdu mě pochválil a to byl můj start.Největším překvapením bylo,že jsem byla v naprostém klidu.Jízdu jsem odjela a čekala verdikt.Jen tak zdálky jsem slyšela,že je s jízdou spokojený,protože byla celkem plynulá a já působím klidně,hrubé chyby jsem neudělala a těch malých jsem si určitě vědoma a on považuje za jízdu zvládnutou.....Máte radost?Ozvalo se za mnou a mně teprve došlo,že MÁM obrovskou radost a hlavně,že mám řidičák!!!!

Život nás stále překvapuje a klade před nás nové a nové úkoly.Člověk musí občas zabojovat,někdy hodně sám se sebou,ale ve finále to určitě stojí zato.Žádné snažení není marné!

Kam dál

Reklama